AntiEva - Anna Pammrová

Anna Pammrová

1860-1945

Filozofka, feministka, překladatelka, básnířka a prozaička - "žena s duší lesa". Nejvíce je známa svou korespondencí s Otokarem Březinou, ale redukovat její život pouze na tuto část by bylo její trestuhodné podceňování.

Není lehké najít cestu k Anně Pammrové. Výrazné osobnosti totiž vyčuhují na všechny strany, nejenom směrem, který imponuje, ale i tam, kde už nám to není příjemné. Anna Pammrová zůstává jednou z nejzajímavějších a nejkomplikovanějších žen, které tato zem nosila. Její životní síla postavit se dobovým konvencím byla ohromná, její touha žít podle svého, všemu navzdory, fascinuje stále, její vnitřní svět a myšlenkové pochody stojí i dnes za zkoumání.

"Nemohu prozatím popříti, že vaření, praní, smýčení, šití je nevyhnutelný upír ženského světa. Cítím v tom bezmála jakési potěšení, kdykoli 'pan manžel' pohrdlivě mluví o mých vlastnostech, které při své domýšlivosti a omezenosti neuznal za vhodné zavčasu patřičně prohlédnouti a které nemůže při veškerém despotismu plně zničiti."

1860 Narozena v Jinošově

Annin otec byl lesní úředník, a to Annu zásadně ovlivnilo: přišla na svět v hájovně a prvních pět let prožitých v absolutní svobodě lesa předurčilo její celoživotní filozofii. Po narození čtvrtého dítěte se ale rodiče rozhodli poslat nejstarší Annu na výchovu k bezdětným příbuzným. Anna brala tento krok jako zradu, se svou novou rodinou navíc nikdy nenašla společnou řeč. Její kmotra se všemi prostředky snažila "to vzpurné dítě" převychovat; Anna nesměla mezi děti, dokonce ani do školy - vzdělávali ji doma. Byl jí zakázán les i dvůr s domácími zvířaty. Pro šestileté dítě, uvyklé lítat celé dny po lese, znamenal pobyt u pěstounů vězení.

1880 Odchod do Vídně

Ve svých dvaceti byla poslána do Vídně, kde pracovala jako vychovatelka dětí ve šlechtických rodinách. Tam potkala Leopolda Stögera, otce svého prvního dítěte.

1884 Narození dcery Almy

K sňatku ovšem nikdy nedošlo; Leopoldova rodina si pro svého syna představovala movitější nevěstu, a tak Anna zůstala na výchovu dcerky sama. Vrátila se k rodičům do hájovny, živila se výukou jazyků a poprvé do jejího života vstoupila východní filozofie - ta potom Annu zásadně ovlivňovala až do konce jejího života.

1887 Setkání s Otokarem Březinou

K dalšímu zásadnímu setkání došlo jen o pár let později: na učitelské místo v Jinošově nastoupil Václav Jebavý/Otokar Březina. Anna rychle vycítila, že Otokar je člověk, který je schopen ji pochopit a který sdílí podobný náhled na život. Tváří v tvář se viděli jen párkrát, pouto, které mezi nimi vzniklo, ale bylo mimořádně silné. Jejich celoživotní korespondence to dokazuje: je plná diskusí, polemik, ironie, ale i vřelých slov a projevů přízně.

1891 Narození syna Františka

1893 Sňatek s Františkem Krohem

Instituce manželství byla pro Annu celoživotně těžko přijatelná a její sňatek s Františkem Krohem ji v jejím přesvědčení jen utvrdil. František byl, stejně jako její otec, lesník, Anna se s ním přdstěhovala na Kozínek u Mohelna a později do Sedlce u Hartvíkovic. Opět žila uprostřed přírody a na chvíli to vypadalo, že život k Anně obrací přívětivější tvář. O deset let mladší František měl ale zásadně odlišnou představu o životě, chtěl, aby Anna plnila běžné povinnosti ženy v domácnosti, ta ovšem nebyla schopna pohybovat se ve výběhu omezeném rolemi manželka-matka-hospodyně. Potřebovala volnost, čas na sebe a usebrání, nic z toho ale nedostávala. I přesto, že se do vztahu narodil syn, manželství se rozpadlo.

1899 Anna odchází od manžela

1903 Rozvod

Na sklonku 19. století si Anna pořídila lesní srub u Žďárce u Tišnova a spolu s dětmi se tam přestěhovala. Odchodem od manžela získala aspoň na čas vytouženou svobodu. Chtěla žít bez muže, v klidu, nebojovat - jen být.

1906 Smrt dcery

1914 Útěk syna

Největší dramata života ji ale ještě čekala. V pouhých dvaadvaceti zemřela na souchotiny dcera Alma, v předvečer první světové války přišla Anna i o syna: utekl před válkou do Ameriky a se svou matkou si už jen psal.

Od tohoto okamžiku žila Anna ve svém srubu sama, intelektuální spojení se světem jí zajišťovala korespondence. Nejenom s životním přítelem Otokarem Březinou, ale i s rodinou Havlových, kteří si na nedalekém Havlově postavili své letní sídlo. Mezi Anniny další intelektuální druhy patřil slovenský kněz a filozof Ján Maliarik, dopisovala si i s Theodorem Lessingem, německým myslitelem, jehož knihy překládala do češtiny. Takto o samotě, uprostřed lesa, v souznění s přírodními bytostmi a s bohatým vnitřním životem žila až do své smrti.

1945 Umírá

Anna Pammrová byla bez pochyby výjimečná, svébytná osobnost, žena jen těžko zapadající do své doby a českého prostředí vůbec. Filozoficky se zabývala feminismem, kritikou moderní civilizace a návratem k přírodě. Pranýřovala mužskou nadřazenost a zotročení žen, sociální nespravedlnost a přílišný příklon k technologiím. Byla přesvědčena, že člověk se může zachránit jen v samotě. Mnoho z jejích úvah, byť vznikly před desítkami let, rezonuje dodnes.