Říkali jí Truda - Gertruda Sekaninová-Čakrtová

Gertruda Sekaninová-Čakrtová 

1908-1986

Kdyby o ní vznikl film, byl by dlouhý, napínavý a vyžadoval by opravdu zkušeného scénáristu. Takového, který by byl schopen popsat bohatost charakteru hlavní hrdinky tak, aby jej diváci pochopili. Zvraty v životě Gertrudy Sekaninové-Čakrtové totiž nebyly jednoduché a těch těžkých bylo výrazně víc než těch příjemných. Ona se však - jako pravá hrdinka - nikdy nevzdala. 

"Navrhuji, aby Národní shromáždění přijalo toto usnesení: Národní shromáždění žádá vládu, aby v brzké době zahájila se Sovětským svazem jednání o úplném odchodu sovětských vojsk z československého území."

Gertruda Sekaninová-Čakrtová v Národním shromáždění 18. října 1968.

1908 Narozena v Budapešti jako Gertruda Stiassna

Narodila se coby nejstarší ze čtyř sourozenců do bohaté židovské rodiny, která vlastnila v Německém, později Havlíčkově Brodě továrny na barvení sukna.

1919-1922 Státní německé lyceum v Jihlavě

1922-1927 Reálné gymnázium v Německém Brodě

1927-1932 Práva na UK

Po náhlé smrti otce se část rodiny vrátila do Havlíčkova Brodu, kde Gertruda vychodila reálné gymnázium a po maturitě odešla na práva do Prahy. Tam také začala její cesta k levicovým ideálům. Stala se členkou kostufry - komunistické studentské frakce. Nebyla zdaleka jediným dítětem bohaté továrnické rodiny, kterému vadila sociální nespravedlnosti. Gertruda upřímně věřila, že je komunismus může vymýtit.

1932 Vstupuje do KSČ

1935 Vdává se za Ivana Sekaninu

Ve svých šestadvaceti nastoupila jako koncipientka v advokátní kanceláři Ivana Sekaniny a o dva roky později se za něj provdala. Sekanina se později proslavil jako obhájce Ernsta Torglera a Georgi Dimitrova obžalovaných ze zapálení německého Říšského sněmu, čímž si vysloužil nenávist nacistů a podepsal svůj osud.

1938 Skládá advokátní zkoušky

Byl jedním z prvních, koho přišlo gestapo v březnu 1939 zatknout. O rok později zemřel v Sachsenhausenu. 21. května - v den Gertrudiných narozenin.

1940 Musí ukončit advokátní praxi

1942 Transport do Terezína

1944 Osvětim-Birkenau

I na Gertrudu dopadly Norimberské zákony: kvůli svému židovskému původu musela ukončit advokátní praxi a o dva roky později nastoupit do transportu do Terezína. Pracovala tam u dětí, poté byla deportována do vyhlazovacího tábora Osvětim, kde přežívala až do konce války. V lednu 1945 se jí podařilo uniknout z pochodu smrti a až do osvobození se skrývat.

1945 Obnovuje členství v KSČ

1945 Pracuje na Ministerstvu zahraničních věcí a je stálou delegátkou Československa při OSN

Její rodina byla téměř celá vyvražděna, ale řada soudruhů, se kterými se Gertruda stýkala před válkou, žila. Ti se o ni postarali. Dostala byt i zaměstnání. Stala se poslankyní, pracovala jako zahraniční referentka a diplomatka. Byla inteligentní, mimořádně pracovitá, vzdělaná a ovládala několik jazyků, to vše ji předurčilo k rychlému kariérnímu postupu. Pracovala za dva, jezdila po světě a upřímně věřila, že nastolení socialismu bude zárukou, že se hrůzy druhé světové války nebudou už nikdy opakovat.

1948 Syn Michal

1949 Bere si Kazimíra Čakrta

Na jedné ze svých zahraničních cest se seznámila se svým druhým manželem a ve svých 40 letech porodila syna. Manželství, rodina a vysněné dítě zřejmě způsobily, že se Gertruda na čas vzdálila domácímu dění a unikla tak čistkám 50. let. Měla-li pochybnosti o politických procesech, nedávala je najevo a straně sloužila dál. Přesto byl i pro ni konec 50. let těžký: její druhý manžel byl obviněn z účasti na špionáži a finančních machinacích, s obviněním se nevyrovnal a spáchal sebevraždu.

1968 Hlasuje proti vstupu vojsk

Stalinistické názory začala opouštět až v 60. letech. Uvědomovala si nutnost změn, kterými musí režim projít, má-li se v Československu udržet. Proto na konci 60. let nadšeně podporovala Dubčeka a jeho politiku socialismu s lidskou tváří. Okupace v srpnu 1968 pro ni byla nepřijatelná. Poté, co odmítla podepsat souhlas se vstupem vojsk a podala coby poslankyně návrh na jejich odchod, byla vyloučena ze strany a zbavena poslaneckého mandátu.

1971 Evidována Stb jako nepřátelská osoba

1977 Podepisuje Chartu 77

Brzy poté se připojila k aktivitám československého disentu. V 70. letech se zasazovala o to, aby vláda naplňovala v praxi dohodu z helsinské konference, ke které Československo přistoupilo v roce 1975, a stala se signatářkou Charty 77. Zapojila se i do činnosti Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných.

1986 Umírá

Závěr svého života strávila v Polné, kde i zemřela. Krátce před smrtí si o ní StB zapsala: "Postoje k reálnému socialismu si objekt zachovává nepřátelské".

Gertruda Sekaninová-Čakrtová byla velkou bojovnicí za lidskou svobodu a lidská práva, celý život se také věnovala otázce ženské rovnoprávnosti. Patřila k levicovým intelektuálům, kteří byli za války krutě pronásledováni, po válce přijali stalinistické smýšlení, v 60. letech se stali reformisty a po roce 1968 disidenty. Po celý svůj život mimořádně mnoho pracovala a dle pamětníků byla velmi skromná, o své osobě mluvila jen málo.