Matka chudých - Zdislava z Lemberka

Zdislava z Lemberka

1220-1252

Šlechtična a zakladatelka klášterů a špitálů.

S touto ženou se noříme velmi hluboko do historie a u mnoha skutečností jejího života spíše věříme a doufáme, než abychom věděli. Ale několik zásadních věcí je jisté: žila a svým životem měnila svět k lepšímu takovým způsobem, že o tom ještě osm set let po její smrti víme.

"Pět mrtvých boží mocí vzkřísila, mnoha slepým zrak vrátila, chromých a malomocných mnoho uzdravila a nad jinými ubohými veliké divy činila."

Kronika Dalimilova 87, 5

Někdy kolem 1220 Narozena v Křižanově

Narodila se někdy kolem roku 1220 v Křižanově do značně zámožné, vzdělané a zbožné rodiny. Jejím otcem byl Přibyslav z Křižanova, muž, o němž se v kronikách psalo, že je "zevně rytířem, v nitru však mnichem". Byl velmi nakloněn klášterům, mnoho z nich všemožně podporoval. Celý svůj život prožil ve službě Bohu, v péči o rodinu, plně oddán svému králi. Zdislavina matka se jmenovala Sybila a pocházela ze Sicílie. Stejně jako její muž, i ona věnovala značnou část své přízně klášterům a lidem v nich. Zdislava měla několik sourozenců, z nichž dospělosti se dožily dvě mladší sestry Eufemie a Eliška.

Mezi rodiči Přibyslavem a Sybilou panovala dobrá shoda. Své dětství tak Zdislava prožila ve vzorném rodinném prostředí na hradě Křižanově a patrně i v Brně, kde byl její otec purkrabím. Rodiče svým dětem poskytli všestrannou výchovu a vzhledem k silné náklonnosti k duchovnu a církvi vůbec, je možné, že část dospívání prožila Zdislava i za zdmi některého z moravských klášterů.

1238 Svatba s Havlem z Lemberka

Vdávat se údajně nechtěla, svou budoucnost viděla spíše v řeholních službách, ale její otec si pro své dcery představoval život v manželství. Provdala se tedy jen z poslušnosti k rodičům, ale láska k Bohu a touha po životě v modlitbách ji provázela po celé manželství. Vdávala se mladá, bylo jí něco přes 15 let. Její muž byl jednou z nejdůležitějších postav u dvora krále Václava I, byl jeho věrným stoupencem a blízkým důvěrníkem. Býval líčen jako muž krutého chování a vášnivé tělesnosti, po jehož boku Zdislava velmi trpěla, ale nové historické poznatky Havla z Lemberka rehabilitovaly. S největší pravděpodobností nebyl takový kruťas, jak bývá líčen, Zdislava by bez jeho podpory totiž mohla jen těžko realizovat tak obšírnou dobročinnost.

Narodilo se jim několik dětí; spolehlivě jsou doloženi tři synové - Havel, Jaroslav, Zdislav - a dcera Markéta. Kroniky se zmiňují o úspěších synů, nejstarší Havel zaujal přední místo ve společnosti českých velmožů, podobně i mladší bratři dosáhli význačného postavení v českém království.

1252 Umírá v Lemberku

Byla chatrného zdraví a vyčerpala se životními povinnostmi. Zemřela předčasně, bylo jí něco kolem třiceti a už se zřejmě nikdy nedozvíme, co konkrétně bylo příčinou její smrti. Dochovaly se ale zprávy o obrovském smutku, který uchvátil celý kraj, oplakávali ji rodina i poddaní, všichni, kdo o ní byť jen zaslechli. Tak moc byla milována. Pochovali ji v kostele svatého Vavřince v Jablonném, jehož stavbu začala, dokončení se ale nedožila.

1907 Prohlášena za blahoslavenou

V roce 1849 požádal litoměřický biskup Augustin Bartoloměj Hille o Zdislavino blahoslavení, ale neúspěšně. Za blahoslavenou byla Zdislava prohlášena až papežem Piem X.

1995 Prohlášena za svatou

Za svatou ji prohlásil papež Jan Pavel II.; stalo se tak během jeho návštěvy České republiky.

Zdislava z Lamberka byla zbožnou a podle všech dokladů zřejmě i ráznou a energickou ženou. Založila dominikánské kláštery v Turnově a v Jablonném v Podještědí, kde díky ní vznikl i špitál, do kterého osobně docházela a pečovala o nemocné. Často navštěvovala chudé, všichni potřební u ní vždy nalezli pochopení a pomoc. Podporovala je všemožně, sama ale žila skromně. Mnozí hovořili o jejích léčitelských schopnostech, ona sama vedla nemocné k hygieně, což samo o sobě jim mohlo v nemoci pomoct.