Moravská Frida - Míla Doleželová

02.07.2021

Míla Doleželová

1922-1993

Akademická malířka, jejímž hlavním tématem byli Romové, jejich emocionální život a s nimi spojená témata.

Její obrazy visí v USA, Mexiku, v Tel Avivu i Paříži, ona však většinu svého života prožila v nouzi. Posledních 30 let svého života prožila na Vysočině a zůstalo tu po ní monumentální dílo sestávající z fresek, olejomaleb a grafik. Dokumentují tu největší pravdu o ženě, jejíž majetek byl nepřímo úměrný hlubině její duše: Míla Doleželová byla malířkou lidí, lidských vztahů i citů a neustálého hledání smyslu lidského života.

"Od talentu ke kumštu se leze po kolenou."

1922 Narozena jako Bohumila Doleželová v Prostějově

Narodila se do velmi chudých poměrů. Její otec byl kancelářským pomocníkem a pracoval jen nárazově, matka byla šička klobouků a domácí švadlena prádla. Aneb jak Míla jednou řekla: "Otec byl většinou bez zaměstnání, matka pracovala sezoně."

1936-1939 učí se na kloboučnici

Ve čtrnácti nastoupila do učení, měla z ní být dámská kloboučnice. Později se jako modistka opravdu živila - v Plzni, kde během války žila u své tety. Ke konci války, kdy o služby modistek nebyl zájem, nastoupila Míla do chemické továrny. I když dělnickou práci ráda neměla, vykonávala ji svědomitě, její srdce ale toužilo po umění. A ze všeho nejvíc chtělo malovat.

1945-1946 Státní grafická škola v Praze
1946-1950 AVU
1950-1954 Odborná asistentka na AVU

Po válce, hned, jak to bylo možné, se Míla vydala do Prahy a nastoupila na tříleté studium grafické školy. Studovala ale jen rok, pak byla přijata na AVU do ateliéru Vladimíra Pukla. Pro mimořádný talent jí studium povolili navzdory faktu, že neměla maturitu. Na AVU se Míla nakonec zdržela ještě i po studiích - čtyři roky tam pracovala jako odborná asistentka. Její umělecké srdce ji však vedlo k malbě, a to malbě monumentální, a tak opustila zajištěné místo pedagožky a vydala se na volnou nohu. Od roku 1954 se olejomalba stala její dominantní technikou.

1954 Etnografické bádání o životě Romů

S několika přáteli odjela na východní Slovensko. Hlavním cílem cesty byl výzkum tradičního života Romů a jednalo se o vůbec první organizovaný podnik tohoto druhu u nás. V každé romské osadě, kam skupina výzkumníků přijela, Míla skicovala, do detailů zachycovala podobu, způsob života, bydlení a některá tradiční řemesla slovenských Romů. Tyto kresby, vysoce ceněné i z etnografického hlediska, jsou dodnes uchovány v archivech Slovenské akademie věd.

1958 Sňatek s Jiřím Marešem, odchod do Jihlávky

Vdala se. Jejím mužem byl mimořádně nadaný malíř, o deset let mladší Jiří Mareš. Odešli z Prahy a nastěhovali se do opuštěné cihelny u obce Jihlávka. Spolu s nimi tam bydlela i Mílina maminka, s Mílou si byly celoživotně výjimečně blízké.

1961 Odchod do Klatovce

Bylo to období, kdy se celá rodina potýkala s velkými finančními problémy, v domě nebyla voda ani elektřina. Míle však dělala samota Vysočiny dobře - během tohoto materiálně nuzného období totiž vytvořila obrovské množství olejomaleb a kreseb. Prožila zde své vrcholné "cikánské" období, kdy se ústředním tématem její tvorby staly Romové. Našla u nich lidské city v té nejčistší podobě a emoce, kterým rozuměla, které i ona v sobě nesla. A které se opakovaně snažila vtisknout do svých obrazů. Byla to také doba Míliných prvních výstav a častých setkání; malířský pár v jejich samotě často rozptylovali přátelé z uměleckých kruhů.

1967 Výstava v Miami na Floridě
1969 Výstava v Chicagu
1971 Výstava v Mexiku

Jejich finanční tíseň se zmírnila po roce 1966 díky Mílině souborné výstavě v Galerii Vysočiny v Jihlavě. Na tu zavítal mexický obchodník s obrazy a prakticky celou výstavu skoupil. O rok později přišel další úspěch - na 25 obrazů se prodalo do Ameriky. A pak už se s výstavami roztrhl pytel. Hluboké oči Romů na Míliných obrazech tak mohli obdivovat lidé v Miami, Chicagu, Mexiku...

1972 Stěhuje se do Telče

Díky těmto úspěchům si mohli koupit vlastní dům - ten nejvhodnější našli v Telči, kam se přestěhovali. Telčské období je z hlediska Míliny tvorby charakteristické prohlubující se touhou objevit tajemství lidské duše a existence; na jejích obrazech se začaly čím dál častěji objevovat křesťanské motivy.

Jakoby se Míla podvědomě připravovala na nejtěžší fázi svého života. Přišla na konci 70. let a bylo pro ni charakteristické jedno slovo: samota.

V roce 1978 zemřela Mílina matka, o šest let později zcela nečekaně její muž. Ztráta manžela Mílu zasáhla výjimečně těžce, na několik měsíců se zcela uzavřela a přestala tvořit. Ona, které pár let zpátky tleskali po celém světě, zůstala ve zdech svého telčského domu úplně sama.

1993 Umírá v Telči

A přesně tak i zemřela.

O její souborné dílo neměla zájem ani Národní galerie, ani brněnské Muzeum romské kultury. Přes čtyři stovky obrazů Míla odkázala řádu dominikánů. Ti kvůli nedostatku financí část dědictví prodali, obrazy, které jim zůstaly, bylo donedávna možné vidět v Jablonném v Podještědí. V roce 2021 získalo do zápůjčky tento soubor obrazů Univerzitní centrum Masarykovy univerzity v Telči, které aktuálně připravuje velkou výstavu u příležitosti kulatého výročí Mílina narození...

Míla Doleželová byla výjimečná malířka, která za sebou nechala monumentální dílo sestávající z nesčetného množství fresek, olejomaleb a grafik dokazující nejenom talent, ale i naprosto ohromující píli. Nejvýznamnější částí její tvorby je telčské období, ve kterém se prolínají cikánské a biblické náměty. Po celý svůj život dokazovala, jak cenná je pro ni svoboda, cennější nad vše ostatní. Snad i proto ji srdce táhlo k Romům, kterým věnovala podstatnou část svého života.