Divoška Lily - Simonetta Buonaccini

Simonetta Buonaccini

1893-1935

Básnířka.

Zazářila na velmi krátkou chvilku, ale i ta jí stačila, aby si svými lyrickými verši podmanila jak čtenáře, tak kritiku. Na milost ji vzal i nesmlouvavě přísný kritik Arne Novák, přátelila se s F. X. Šaldou, jejím důvěrníkem byl František Halas. Ten ji nezištně propagoval až do své smrti; spolu s ním zemřel i její odkaz.

"Můj přidušený pláč
lomcuje náhrobními kameny
Odhodím slupku posledního banánu
a pustím se do této tmy."

(Sbírka Odi et amo, báseň Podzim) 

1893 Narozena v Pelhřimově jako Ludmila Šebestová

Narodila se do vzdělané a kulturně založené rodiny. Její otec byl gymnaziálním profesorem, maminka se přátelila s Eliškou Krásnohorskou a pod pseudonymem Anna Ledecká sama tu a tam publikovala. Rodiče svou jedinou dceru všemožně podporovali, takže malá Liduška odmala zpívala, hrála divadlo a už od pěti let psala.

1905 Vycházejí jí první básně

Poprvé jí otiskli básně v Ženských listech, to jí bylo dvanáct. Byla považována za velký talent, nicméně žádné extra školy jí dopřány nebyly; v Pelhřimově vychodila měšťanku a její další vzdělání bylo soukromé. Matka se velmi angažovala v emancipačním hnutí, bojovala za práva žen, doma ale uplatňovala názory tradičního rázu; s Lídou, doma zvanou Lily, se tak často hádaly. Lily se, jako mnoho tehdejších dívek, toužila stát filmovou hvězdou nebo být jinak úspěšnou ženou, podle matky si měla především najít dobrého manžela.

1917 Sňatek s Josefem Dobiášem

To se také stalo a Lída se vdala se za svého krajana a pozdějšího významného historika Josefa Dobeše. Okouzlil ji svým rozhledem i šíří zájmů. Manželství ale dlouho neklapalo; on potřeboval ženu, která bude poskytovat zázemí jeho vědeckému bádání, ona vyžadovala, aby ji manžel rozmazloval. Zpočátku šťastné manželství skončilo rozvodem. Jako pravá umělkyně Ludmila své zklamání promítla do svého díla, konkrétně do básnické sbírky Lampa v okně.

1928 Sbírka Lampa v okně

Napsala ji pod pseudonymem Ludmila Atsebešová. Kritika i čtenáři knihu ale přijali velmi vlažně, a to Ludmilu ranilo. Psát nepřestala, nicméně odmítla dál publikovat.

1929 Sňatek s Júliem Bučanem

Jejím druhým mužem se stal slovenský obchodník Július Bučan. Seznámili se během pobytu v Luhačovicích, kam Lída po mnoho let jezdila do lázní. Július byl dobře situovaný, Ludmilu skvěle zajistil a všemožně podporoval, i tak bylo ale manželství komplikované. Jejich pražskou domácnost s nimi obývala i Lídina blízká kamarádka, kterou Lída oslovovala "sestro", svého manžela zase titulovala "bratře". Vysvětlovala to faktem, že je jedináček a sourozenci ji velmi chybí... Toužila žít v Praze, ale muž často cestoval pracovně do zahraničí a chtěl, aby ho doprovázela. Vymlouvala se na zdraví, trpěla mnohými neduhy, velmi pravděpodobně psychosomatického rázu. Pokud už chtěla jet s ním, pak hlavně do Itálie, kterou nadevše milovala.

1934 Sbírka Odi et amo

Svou hlubokou lásku k Itálii dala najevo pseudonym; poprvé ho použila ve sbírce Odi et amo, to jí bylo čtyřicet. K vydání knihy významně přispěl F. X. Šalda, se kterým Ludmila v posledních letech života udržovala blízké přátelství. Byl jejím důvěrníkem, coby básnířku ji ctil. A nejenom on - kritika její druhou sbírku přijala s nadšením.

1935 Umírá v Praze

Zemřela dřív, než mohla rozvinout svůj básnický talent naplno a její smrt je dodnes obestřena otazníky. Otrávila se narkotickým jedem a dodnes nevíme, byla-li to nešťastná náhoda, nebo sebevražda, která se vzhledem k časté Simonettině melancholii jeví jako pravděpodobnější.

1937 Výbor z díla Sirénin ocas

1942 Výbor z díla Můj prsten leží pod mořem

1946 Výbor z díla Browning a růže

2016 Výbor z díla Na chůdách snu

Simonetta Buonaccini byla talentovanou básnířkou, kterou řadíme na vrchol lyrických básnířek meziválečného období. Byla velmi sečtělá, což dokládají mimo jiné její deníky s výčty jmen autorů a výpisky z děl. Dokázala se prosadit v mužském světě moderní poezie, přesto ale v projevu zůstala ryze ženská. A jak její verše prozrazují, také velmi složitá a vášnivá.