Královna lidové četby - Vlasta Javořická

01.07.2021

Vlasta Javořická

1890-1979

Spisovatelka, autorka velkého počtu románů a povídek z venkova; milostných příběhů, které těšily a dodnes těší mnoho generací žen.

Její knihy by mohli lékaři předepisovat na recept. Říkalo se jí "královna lidové četby" a za první republiky patřila k nejoblíbenějším autorkám u nás. Věrné čtenářky ji obdivovaly i milovaly a neopustily ani v dobách, kdy nesměla vydávat. Její život byl totiž všechno, jen ne červená knihovna.

"Nejvíce mě blaží, když čtenáři řeknou,
že jim připravila jsem vždy chvilku pěknou,
že jsem potěšila srdce zarmoucená
honorář to vzácný, zlatá je to cena."

1890 Narozena ve Studené u Telče jako Marie Barešová

Narodila se jako šesté dítě do lékařské rodiny. Jejímu otci bylo v té době už sedmapadesát let a jak sama Javořická napsala: "Byla jsem pozdní květ stárnoucího otce, ovoce zralého matčina ženství a nejmladší dítě - čiperný miláček všech."

1899 Napsala Spisy Mařenky Javořické

V devíti popsala sešit prvními povídkami. Rodina měla radost, její otec se šikovnou dcerkou rád pyšnil před pacienty: "Má talent," říkával. "Nechme ji, ať se baví." Vlastino dětství, prodchnuté rigidní katolickou výchovou matky, patřilo mezi poklidná léta, kde mělo všechno svůj řád. Jako dospívající absolvovala tři ročníky měšťanské a hospodyňské školy v Havlíčkově Brodě, a to bylo její jediné formální vzdělání.

1911 Svatba s Františkem Zezulkou
1912 Narození dcery Antonie a odchod do Tišnova
1913 Narození dcery Marie
1914 Narození syna Františka
1915 Vychází její prvotina, povídka Splněná tužba

Její muž byl účetní, měli spolu šest dětí: pět vlastních a jedno přijaté po zemřelé příbuzné. I přes nikdy nekončící práci v domácnosti Vlasta pokračovala ve své spisovatelské vášni, a tak se brzy dočkala vydání první povídky. Otiskli ji v Brněnských ilustrovaných listech a Vlastě za ní zaplatili pět korun. Utratila je za pannu pro dcery.

1916 Rodina se vrací zpět do Studené u Telče
1919 Narození dcery Jany
1920 Vychází její knižní debut Dvojí jaro

Po pěti letech úspěšného publikování v časopisech a kalendářích jí vyšel první román. Byl napsán dvakrát, první verzi totiž hodil Vlastin manžel do kamen. "Vzal jsem si ženu, ne spisovatelku," řekl prý a Vlasta napsala Dvojí jaro znovu. Byla psaním posedlá. Psávala od čtyř ráno a pak znovu od jedenácti v noci. Uměla psát i při vaření - tužkou, rychlostí šedesát stránek denně. Psala jako o život, neškrtala, nepřepisovala - psala "furt pryč"; stovky stránek za měsíc.

1921 Narození dcery Václavy
1923 Adopce syna Oty
1938 Dopis Stalinovi

Mnichovskou dohodu nesla Javořická coby velká vlastenka těžce. Napsala dokonce odvážný dopis samotnému J. V. Stalinovi, ve kterém jej kárá za to, že nezabránil obsazení Československa. Odpověď dostala prostřednictvím rozhlasového vysílání o Vánocích 1938: Stalin v ní nabádal národ k trpělivosti.

Co se týče literární činnosti, psala Javořická během války hodně, a to i přesto, že většina jejích knih byla na indexu. Ona se ale živila nadějí, že se její texty budou zase jednou tisknout a veřejně číst.

1948 Její díla přestávají vycházet

Po únorovém převratu byla doslova postavena od válu. Vyčítali jí, že její tvorba postrádá angažovanost a neslouží národním zájmům, její psaní bylo označeno za brak. Psala neúnavně dál, produkovala desítky svazků i přesto, že věděla, že poputují rovnou do šuplíku. Jenomže ona bytostně potřebovala vyprávět... Její před válkou vydaná dílka kolovala mezi lidmi, mnoho knih bylo vydáno českou menšinou v USA, doma ale Javořická vycházet nesměla.

Padesátá léta ji potom dohnala nejenom jako autorku. Byla katolička, k tomu spolumajitelka soukromého hospodářství a manželka muže, který se z účetního vypracoval na ředitele továrny. To vše znamenalo definitivní konec její spisovatelské kariéry.

1950 Emigrace dcer do USA
1952 Vlastin manžel umírá

Zabavili jim všechno - hospodářství, dům i vilu v Poděbradech. Vlastin muž byl nejprve sesazen z funkce ředitele továrny, poté vyhozen. Situaci zhoršil i fakt, že tři jejich dcery utekly s rodinami z republiky. Po náhlé smrti manžela Františka se zase objevily pokusy vystěhovat Vlastu jako "vesnickou bohačku" ze Studené - nakonec zůstala na čas u své dcery.

1964-65 Žije u dcer v USA
1968 1968 Žije u dcery ve Švýcarsku
1979 Umírá

Počátkem 60. let se jí splnil sen největší: bylo jí dovoleno vycestovat za hranice a ona tak po dlouhých 15 letech viděla svou rodinu. O co šťastnější bylo setkání, o to bolestivější bylo loučení: obě strany věděly, že se vidí naposledy. Vlasta Javořická zemřela na mozkovou mrtvici v požehnaném věku 89 let. Masivního vydávání svých děl, ke kterému došlo po roce 89, se nedočkala. Zůstalo po ní 113 románů, 116 povídek, nespočet básní, pohádek, legend, šestidílná autobiografie a - jedenadvacet vnoučat.

Vlasta Javořická byla nejprodávanější autorkou první republiky. Její knihy psané vlídným jazykem jsou nenáročnou četbou, která dokáže těšit srdce i tišit bolest. Nikdy už se nedozvíme, kolik žen se strašlivým osudem, žen týraných, přehlížených, nechtěných a nemilovaných se k jejímu dílu utíkalo, kolika z nich pomohly knihy Vlasty Javořické přežít trudný život. Ona sama prožila osud plný turbulencí, vzdálený od idylicky laděných románů, které psala. Jako spisovatelka mohla působit naivně, ve skutečnosti musela být ale - vzhledem k tomu, čemu v životě čelila - nesmírně silnou osobností a velikou bojovnicí.