První v celém Rakousku - Zdenka Vorlová-Vlčková

Zdenka Vorlová - Vlčková

1872-1954

Říká se o ní, že byla první moravskou malířkou, ale i kdyby nebyla první, při pohledu na její obrazy je jedno, kolikátá a na kterém žebříčku se umístila. Její malby totiž, to je taková krása! A nadto ještě cenný dokument: tradic, často již zaniklých, krojů architektury... Tato rodačka z Velkého Meziříčí svým dílem proslavila rodné město jako nikdo před ani po ní. 

"Tak, slečno, vy jste první v celém Rakousku a Češka!"

Leander Ditscheiner, předseda zkušební komise v roce 1898 u zkoušek učitelské způsobilosti

1872 Narozena ve Velkém Meziříčí

Hned při narození měla štěstí: její rodina byla dobře situovaná a rodiče měli velké pochopení pro nadání svých dětí. Zdenka tak odmala tančila, kreslila, zpívala i hrála na hudební nástroje. Její otec, profesor Antonín Vorel, patřil na konci 19. století k hlavním iniciátorům moravského kulturního života, sám také maloval a ve Zdenčině malířském talentu viděl pokračování vlastních uměleckých snah.

Po ukončení obecné školy navštěvovala Zdeňka měšťanskou školu při ústavu učitelek v Brně, své kreslení dále zdokonalovala na brněnské německé vyšší reálce v pokračovacím kreslířském kurzu.

1888 Umělecko-průmyslová škola ve Vídni

1894 Dámská akademie umění Mnichov

V 16 letech odešla do Vídně, kde se stala žačkou umělecko-průmyslové školy.

Stýskalo se jí tam, jak dokazují četné dopisy rodičům, ve kterých psávala nejenom o malování a hře na housle. Po šesti letech odešla do Mnichova. Nejenom Dámská akademie, kterou studovala, ale celé město, v té době významné kulturní centrum Evropy, mělo na její umělecké zrání zásadní vliv. Svůj čtyřletý pobyt tam popisovala slovy: "Léta mnichovská v dámské akademii znamenají pro mne u prof. Schmidt-Reutels, znamenitého mistra, veliký převrat."

1898 Povolení pro výuku kreslení

Na radu otce si za mnichovských studií požádala o připuštění ke zkouškám způsobilosti pro vyučování kreslení na středních školách. Žádost byla odkládána, Zdenka ji musela třikrát opakovat, až nakonec ministerstvo povolilo. Dne 4. června 1898 tak získala diplom profesorky na středních školách pro obory kreslení a rýsování. Nejen jako první Češka, ale i vůbec první žena v Rakousku-Uhersku.

1897 Výpomocná učitelka v brněnské Vesně

1900-1903 profesorka kreslení v brněnské Vesně

Onemocněla ale tyfem, léčila se na Slovensku a svou pedagogickou činnost začala až v roce 1900, kdy začala učit kreslení v dívčím lyceu brněnského spolu Vesna.

Brno jí svědčilo a ona svědčila Brnu. Stala se iniciátorkou různých společenských akcí a intenzivně se zapojovala do brněnského kulturního a společenského života. Mezi její přátele patřili Joža a Franta Uprkovi, Vilém Mrštík, Leoš Janáček, Dušan Jurkovič, Josef Merhaut, Zdena Illnerová. S některými z těchto slavných osobností, navázala bližší spolupráci ve své tvorbě.

1905 Vyškov

Svou pedagogickou dráhu ukončila kvůli vleklým zdravotním problémům. Odstěhovala se z Brna k rodičům do Vyškova, kde se začala intenzivně věnovat poznávání lidové tvorby moravského Slovácka, Valašska a vyškovského kraje. Potkala zde také svého budoucího manžela, profesora filologie Josefa Vlčka.

1906 Sňatek s Josefem Vlčkem

1907 Prostějov

1908 Brno

Společně se po třech letech vrátili do Brna, kde Zdenka navázala na přerušenou společenskou a kulturní činnost. Čím dál častěji podnikala cesty po celé zemi, vyhledávala lidové umění, výšivky, kroje, lidovou tvorbu a keramiku - to vše bylo potom inspirací pro její vlastní tvorbu.

V Brně se spřátelila s Leošem Janáčkem a Dušanem Jurkovičem. S Janáčkem spolupracovala při studiu lidových tanců, sama velmi talentovaná tanečnice, s Jurkovičem sdílela ateliér. Oba pánové ji podněcovali k většímu sebevědomí a vyšším výkonům.

1913 Studijní pobyt v Paříži

1921 Odchod do Prahy

1938 Velké Meziříčí

Po válce začala cestovat za lidovou architekturou a její tvorba se dostávala na vrchol. Mezi válkami žili manželé Vlčkovi v Praze a ve Velkém Meziříčí, kde si Zdenka zřídila ateliér v domě po rodičích. Její uměleckou tvorbu nepřerušila ani okupace, pilně pracovala a po válce, plná elánu, začala opět hojně cestovat. Evropu procestovala doslova křížem krážem, v mnoha evropských městech také vystavovala.

1954 Zemřela v Praze

Krátce před smrtí ještě malovala, ale čím dál více ji trápily plíce a ozývalo se srdce. Zemřela jako dvaaosmdesátiletá. Svému rodnému kraji zůstala věrná i ve své pozůstalosti: věnovala mu podstatnou část svých děl.

Zdenka Vorlová-Vlčková byla malířka, jejímž hlavním oborem byla figurální malba a portréty. Zanechala po sobě odkaz zahrnující tisíce prací a dokumentů, její tvorba obsahuje portréty, malby krajin, krojové studie a zátiší, ilustrace, figurální a žánrové obrázky, akvarely zvířat, pohlednice, architektonické návrhy a další a další. Nadto byla ženou, která překonala mnoho překážek v době Rakousko-Uherska na ženy kladených. Prosadila se v uměleckém světě mužů a na čas patřila do samého srdce kulturního a společenského života Brna.